Duše na talíři

Příběh volně navazuje po přiznaném časovém odstupu na konec filmu Duše jako kaviár. Jana odešla od Jana, Anička našla svou první velkou lásku, Jan byl vyhozen z bytu Karin, ačkoliv s ním čekala dítě, a Vladimír se vrátil ke své manželce. Ale to by nebyl život skutečným dirigentem osudů, aby vše nebylo po určitém čase zase trochu jinak. Vladimíra zastihujeme na daleké cestě, kdesi v pralesích Nové Guineje, kde uskutečňuje svůj dávný sen, nalézt lidi, nedotčené civilizací, se zvyky, pocházejícími ještě z doby kamenné. Vladimír původní obyvatele pralesa nachází, ale situace se obrací proti němu jako v nejhorším snu. Pravěcí lidé odloví Vladimíra jako lovné zvíře. Dopraví ho do vesnice v srdci pralesa a Vladimírovi zbývají poslední okamžiky života, neboť podle všeho jsou to ještě kanibalové. Během mystického obřadu dojde ke zvratu a ve Vladimírovi divoši objeví nadpřirozené vlastnosti, všichni ho začnou uctívat jako šamana. Vrací se domů jako opravdový šaman s vírou a přesvědčením, že může léčit nemocné duše. Po příjezdu do Prahy jeho cesta vede domů, ke své ženě. Návrat po roce v pralese nemůže skončit jinak než s kufry za dveřmi. Vladimír hledá exil u svých nevlastních sester, nikoho jiného nemá. V prázdném domě na předměstí nachází matku, která je sama, všemi opuštěná a právě se pokouší o sebevraždu. Je opilá, a tak její pokus je spíše groteskou. Vladimír ji zachrání a nabídne duchovní pomoc. Osudy hrdinů, zase přesně odpozorované ze života, se s tragikomickou nadsázkou prolínají a touha každého žít šťastněji komplikuje osudy druhých. V komediálně neskutečných peripetiích se Jan dvoří bývalé manželce Janě, jakoby usiloval o znovuvzkříšení jejich manželství, Karin naopak bojuje o Františka, matka o svou osudovou známost. Vše končí trojitou svatbou, během níž novomanželé i všichni svatebčané zjistí, že Vladimír žádné nadpřirozené schopnosti neměl a nemá. Všichni poznávají, že mohou chytit své životy do vlastních rukou, pokud opravdu chtějí.